k zákonu č. 67/2013 Sb., ve znění zákona č. 104/2015 Sb. kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty
Zákon o službách se týká všech forem bydlení, to znamená „klasického“ nájemního bydlení, družstevního bydlení (nájem družstevních bytů) i vlastnického bydlení (bytové spoluvlastnictví v domě s jednotkami). Přestože tato skutečnost není jednoznačně v úvodních ustanoveních vyjádřena, lze ji vypozorovat z jednotlivých ustanovení zákona. Zákon o službách se uplatní i v případě, kdy je v domě pouze jeden byt a ostatní prostory jsou nebytové. Pro nájem prostoru sloužícího podnikání, který je umístěn v objektu, ve kterém se nenalézá byt, se použijí ustanovení související s nájmem bytu obdobně - § 2303 občanského zákoníku, s odkazem na § 2247 a 2252 téhož zákona. Stejně tak se postupuje u prostoru nebo místnosti, jehož účelem není ani bydlení a ani provozování podnikatelské činnosti.
Pokud je v domě s byty umístěn i nebytový prostor, použijí se přiměřeně ustanovení zákona o službách i na tento nebytový prostor. Pokud jsou v domě pouze nebytové prostory, tento zákon se nepoužije. U nebytových prostorů nesloužících k podnikání je třeba postupovat obdobně, tedy analogicky využít úpravy, která se vztahuje na úpravu pro nebytové prostory sloužící k podnikání, popřípadě může dojít mezi smluvními stranami k jinému ujednání. Zde je třeba upozornit i na skutečnost, že občanský zákoník nepoužívá při úpravě nájmu výraz nebytové prostory, zákon o službách však ano.
U služeb, které si příjemce služeb zajišťuje bez účasti poskytovatele služeb, jde tedy o přímý „dodavatelsko-odběratelský vztah“, se zákon o službách nepoužije. Jde například o dodávku elektrické energie, na základě dohody přímo nájemce bytu nebo vlastníka jednotky s příslušným rozvodným závodem, popřípadě o dodávku plynu dohodnutou nájemcem s dodavatelem plynu nebo v některých případech o odvoz komunálního odpadu.
Na rozdíl od občanského zákoníku, kde v mnoha případech není písemná forma ujednání vyžadována, je nezbytnost písemné formy pro veškerá ujednání zákonem o službách přímo požadována. Jde o veškerá ujednání, která tento zákon předpokládá. Toto ustanovení je kogentní. V případě nedodržení písemné formy je možné se dovolat neplatnosti právního úkonu. Písemná ujednání by měla být nedílnou součástí nájemní smlouvy (popřípadě i formou číslovaných písemných dodatků) nebo by měla tvořit součást dokladových materiálů v rámci vlastnického bydlení. Za písemnou formu lze rovněž považovat rozhodnutí členské schůze družstva nebo shromáždění společenství vlastníků, za předpokladu, že zápis z této schůze nebo shromáždění bude v písemné formě doručen všem příjemcům služeb.
poskytovatel služeb je subjekt, který s bytem disponuje na základě vlastnického práva k nemovitosti, včetně bytových družstev (dále jen „družstvo“), popřípadě subjekt tvořený vlastníky jednotek (společenství vlastníků):
poskytovatel služeb je subjekt, který s bytem disponuje na základě vlastnického práva k nemovitosti, včetně bytových družstev (dále jen „družstvo“), popřípadě subjekt tvořený vlastníky jednotek (společenství vlastníků):
Počátek zúčtovacího období určuje poskytovatel služeb. Zúčtovací období se nemusí krýt s kalendářním rokem. Délka zúčtovacího období nesmí překročit 12 měsíců, může být ovšem kratší. V tom případě se však předpokládá, že se zkrácením zúčtovacího období musí souhlasit všichni příjemci služeb. Zákon nebrání ani možnosti určit pro jednotlivé služby rozdílný počátek popř. délku zúčtovacího období.
Do těchto nákladů nelze zahrnout pořizovací cenu zařízení bytu a domu, jejich revize (např. el. sporáků nebo komínů) a položky majetkové povahy (výdaje na technické zhodnocení majetku) a odpisy domu nebo jednotky.
Revize neboli odborná prohlídka je periodicky prováděná prohlídka zařízení domu, bytu nebo nebytového prostoru a funkční vyzkoušení bezpečnostních prvků, komponent a ostatních dílů zařízení, jejichž účelem je posouzení celkového stavu zařízení z hlediska bezpečnosti a provozuschopnosti. Provádí ji kvalifikovaný odborník – revizní technik, který má odbornou způsobilost k provádění revizí.
Za revize se nepovažují pravidelné servisní prohlídky, jejíž součástí je zpravidla i preventivní údržba, mazání, čištění, seřizování apod. V případě, že se jedná o zařízení umístěné v bytě a je ve vlastnictví poskytovatele služeb, náklady na její provedení by měly být zahrnuty do nákladů, které hradí nájemce v rámci drobných oprav a údržby. V současné době je vymezení pojmu drobná oprava a běžná údržba upraveno v NV č. 308/2015 Sb., o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu.
Položky spojené s činností společenství vlastníků nebo družstva představují standardně součást nájemného (nájem či družstevní nájem bytu nebo nebytového prostoru) či příspěvků na správu domu a pozemku (vlastnictví jednotky), přičemž součástí družstevního nájmu jsou také účelně vynaložené náklady vzniklé při správě bytů a nebytových prostor a příspěvků na tvorbu dlouhodobého finančního zdroje na jejich opravy a investice. Podobně jako příspěvky na správu domu a pozemku se u vlastnictví jednotek vytváří dlouhodobé zdroje na opravu a investice domu (fond oprav). V obou případech nejsou dlouhodobé prostředky na opravy a investice předmětem ročního vyúčtování.
Rozúčtováním nákladů se rozumí rozdělení celkových nákladů vynaložených v daném zúčtovacím období a vyčíslení výše nákladů připadajících na jednotlivé příjemce služeb, a to buď na základě dohody poskytovatele a příjemce služeb, resp. rozhodnutí družstva nebo společenství vlastníků, nebo podle zákonem stanoveného kritéria.
Vyúčtováním se rozumí vyčíslení rozdílu mezi náklady, které na příjemce služeb po rozúčtování celkových nákladů připadly, a souhrnem jím zaplacených záloh v daném zúčtovacím období.
Při tvorbě zákona o službách bylo podpůrně použito ustanovení již zrušeného občanského zákoníku, konkrétně § 689, kde soužití nájemce s dalšími osobami po dobu delší než 2 měsíce již bylo považováno za fakt, že tyto osoby s nájemcem v bytě žijí. Stejné časové období bylo použito i pro posouzení soužití vlastníka jednotky s dalšími osobami v jednotce. Osobami rozhodnými pro rozúčtování jsou tedy nájemce bytu a osoby, u kterých lze mít za to, že budou s nájemcem žít v bytě po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období nebo vlastník jednotky, pokud jednotku nepřenechal do užívání, a osoby, u kterých lze mít za to, že s ním budou žít v jednotce po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období. Soužití dalších osob v bytě s nájemcem, resp. vlastníkem, nemusí být nepřetržité po dobu 2 měsíců, ale tato doba se nasčítává i z kratších časových úseků v průběhu zúčtovacího období.
V souvislosti s vymezením osob rozhodných pro rozúčtování služeb je třeba zmínit ještě ustanovení § 12 zákona o službách, kde je uvedena povinnost příjemce služeb oznámit poskytovateli služeb písemně a bez zbytečného odkladu změny v počtu osob rozhodných pro rozúčtování. V ustanovení § 1177 odst. 2 občanského zákoníku jsou stanoveny jiné lhůty pro vlastníka jednotky pro splnění oznamovací povinnosti v případě změny v počtu osob, které mají v bytě domácnost. Zde je třeba upozornit na již zmíněné postavení zákona o službách ve vztahu k občanskému zákoníku. Úprava provedená v zákonu o službách má přednost.
Není-li byt po celé zúčtovací období nikým užíván, je osobou rozhodnou pro rozúčtování vždy jedna osoba, a to i v případě, že je byt ve společném nájmu nebo jednotka ve spoluvlastnictví více osob. V případě, že se jednotka pronajímá a vlastník v ní nebydlí – mezi rozhodné osoby se nepočítá.
V případě nebytových prostorů je možné vymezit osoby rozhodné pro rozúčtování služeb tak, že půjde pouze o osoby, které se aktivně zúčastňují činnosti, se kterou je nájem takových prostor spojen. V praxi však pravděpodobně nebude počet osob, v případě nebytových prostorů, jako kritérium používán.
Výčet služeb je pouze výčtem demonstrativním, neboť se předpokládá, že při užívání bytu, popř. nebytového prostoru, mohou být poskytovány ještě služby další, a to na základě ujednání mezi poskytovatelem a příjemcem služeb, nebo na základě rozhodnutí družstva nebo společenství vlastníků. Také rozsah poskytovaných služeb je na ujednání mezi poskytovatelem služeb a příjemcem služeb, resp. na rozhodnutí družstva nebo společenství vlastníků. Nelze jednoznačně určit službu, která by byla pro užívání bytu popř. nebytového prostoru nezbytná. Vždy však musí být ze strany poskytovatele služeb zajištěno lidsky důstojné bydlení popř. zajištěna možnost řádného užívání nebytového prostoru.
Mezi další služby, které nejsou vyjmenovány v demonstrativním výčtu služeb, mohou patřit např.:
Poskytovatel služeb je oprávněn požadovat na příjemci služeb zálohy na úhradu nákladů za služby poskytované s užíváním bytu. Stanovení výše záloh a forma jejich placení je zásadně na dohodě mezi poskytovatelem a příjemcem služeb, popřípadě rozhodnutí družstva nebo společenství vlastníků. Není vyloučeno, aby výše záloh byla u jednotlivých příjemců služeb různá.
Dále je v ustanovení uveden postup pro určování výše záloh v případě, že k dohodě, resp. rozhodnutí, nedojde. Poskytovatel služeb pak určí měsíční zálohy za jednotlivé poskytované služby jako měsíční podíl z předpokládaných ročních nákladů na služby z uplynulého roku, nebo podle posledního zúčtovacího období, anebo z nákladů odvozených předpokládaných cen běžného roku.
„Speciální“ ustanovení uvedené v odstavci 3 řeší způsob stanovení záloh u dodávky vody a odvádění odpadních vod kanalizacemi v případě, že k dohodě, resp. rozhodnutí, nedojde.
Ustanovení § 4 v odstavci 4 upravuje postup při změně výše záloh v průběhu roku, kde je jednoznačně vymezené časové období pro počátek realizace nové výše zálohy. Současně je v tomto ustanovení požadováno, aby v písemném oznámení nové výše zálohy byla změna odůvodněna. Pokud odůvodnění v oznámení chybí, ke zvýšení zálohy nedojde. Důvodem ke změně výše záloh je především změna rozsahu nebo kvality služby. Pokud dojde v průběhu zúčtovacího období ke změně počtu osob rozhodných pro rozúčtování, může dojít ke změně výše záloh až v případě, že bude jisto, že další osoba v bytě žila s nájemcem/vlastníkem jednotky po dobu delší, než 2 měsíce, anebo naopak, osoba původně započítávaná mezi osoby rozhodné pro rozúčtování, takovou osobou není.
pro určení způsobu rozúčtování je preferováno ujednání poskytovatele služeb s většinou nájemců v domě, nebo o něm rozhodne družstvo nebo společenství. Rozhodnutí družstva nemusí akceptovat nájemce bytu, který není členem družstva. Způsob rozúčtování s ním musí být projednán individuálně a opět je zde třeba respektovat pravidlo o ujednání s 2/3 většinou nájemců v domě. Pokud např. je v domě pouze jeden takový nájemce je třeba ujednat způsob rozúčtování s tímto konkrétním nájemcem. V případě dvou nájemců je nezbytné ujednání s oběma, v případě tří nájemců se dvěma atd.
v případě, kdy nedojde k dohodě, resp. rozhodnutí, uvádí zákon postupy (kritéria), které je nutné použít pro rozúčtování jednotlivých služeb:
je zde uveden speciální způsob rozúčtování pro dodávku pitné vody a odvádění odpadních vod kanalizacemi. Rozúčtování se provádí v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech. Pokud je uveden termín „podružný vodoměr“, má se za to, že se jedná o zařízení s platným ověřením. Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích říká v ustanovení § 17, že odběratel si může na svůj náklad osadit na vnitřním vodovodu vlastní podružný vodoměr, ale odpočet z těchto vodoměrů nemá vliv na určení množství dodané vody. Pokud však jsou podružné vodoměry osazeny ve všech bytech nebo nebytových prostorech, slouží hodnota na nich zjištěná pro rozúčtování. Pokud není provedena instalace podružných vodoměrů ve všech bytech nebo nebytových prostorech, rozúčtují se náklady podle směrných čísel roční potřeby vody. Směrná čísla jsou uvedena v příloze č. 12 k vyhlášce č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů.
je zde řešen provoz a čištění komínů s tím, že se jedná pouze o komíny v bytech nebo nebytových prostorech.
je uvedena služba umožňující příjem rozhlasového a televizního signálu. V této souvislosti je možné zmínit zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, kde se uvádí v § 91 odst. 6 povinnost vlastníka domu, bytu nebo nebytového prostoru umožnit (nikoliv zajistit) uživatelům těchto prostor příjem rozhlasového a televizního vysílání provozovatelů ze zákona za podmínky, že v místě příjmu je signál přiměřené kvality. Dále je povinen umožnit zřízení vnitřního telekomunikačního rozvodu, včetně koncového bodu. Spory o rozsahu této povinnosti rozhodne stavební úřad.
je zde uvedeno kritérium pro rozúčtování nákladů pro ostatní služby. Jde o provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, odvoz komunálního odpadu, popřípadě další služby sjednané mezi poskytovatelem služeb a příjemcem služeb. Kritériem je počet osob rozhodných pro rozúčtování.
V případě, že je v domě nebytový prostor, u kterého je těžké určit počet rozhodných osob pro rozúčtování, by bylo vhodné rozpočítat v první řadě podíly nákladů na služby v domě podle podlahové plochy. Takto by se určila částka, která by připadla na nebytový prostor. Pokud by např. společenství mělo zájem rozúčtovávat náklady na bytové jednotky podle počtu osob, nic by nebránilo, po odečtení podílu nákladů připadajících na nebytovou jednotku, zbylou částku připadající na bytové jednotky rozpočítat na tyto jednotky podle počtu osob. O takovém postupu by samozřejmě muselo rozhodnout, v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 zákona o službách, společenství. Obdobně by mohlo být postupováno v případě nájemního bydlení, a to i u družstva, s tím, že takový postup by musel být ujednán s 2/3 většinou nájemců v domě, nebo by o něm ve vztahu k nájemcům družstevních bytů rozhodlo družstvo.
Výměna vodoměrů a cejchování vodoměrů se do nákladů na službu nezapočítává (je třeba srovnat s NV č. 308/2015 Sb., kde je řešena účast nájemce na opravách a údržbě bytu). Do ceny služby se nezahrnují náklady na opravy rozvodů vody a odpadních vod, včetně jejich výměny (jsou součástí upravených nákladů domu a hradí se z nájemného, nebo v případě SVJ z fondu oprav). Do ceny služby se dále nezahrnují náklady na rozúčtování vodného a stočného a vyúčtování s jednotlivými nájemci (jsou součástí upravených nákladů domu a hradí se z nájemného nebo v případě SVJ budou tyto náklady hrazeny z fondu oprav).
Do ceny služby se zahrnou náklady na čištění spalinových cest, opravy malých celků (např. omítek, dvířek pro čištění, ventilátoru u komínů s nuceným odtahem). Tzv. vyvložkování komínu, především z důvodu zajištění funkčnosti komínu se do nákladů za služby nezahrne, stejně tak jako revize spalinových cest a střední nebo velké opravy.
Do ceny služby se zahrnou náklady spojené s údržbou a opravou jednotlivých částí antén a náklady na běžné opravy, zejména opravy a výměny zesilovače, rozbočovače apod. Dále se zahrnou náklady na spotřebu elektrické energie, ale pouze v případech, pokud bude samostatně měřena.
Do ceny služby nelze započítat náklady na pořízení antén a náklady spojené s revizí zařízení. Do ceny služby se dále nezahrnují náklady na kontroly, výměnu antény a rozvodných kabelů (jsou součástí upravených nákladů domu a hradí se z nájemného nebo v případě SVJ budou tyto náklady hrazeny z fondu oprav).
Pokud se jedná o kabelovou televizi, je náklad na provoz této služby věcí smluvního vztahu mezi poskytovatelem (ve většině případů osoba odlišná od vlastníka domu) této služby a příjemcem.
Do ceny služby se zahrnují náklady na:
Do ceny služby se zahrnují náklady na:
Do ceny služby se zahrnují náklady na:
Cenu služby představuje cena, kterou zaplatí dodavateli této služby poskytovatel služby. Do ceny služby se nezahrnuje náklad na rekonstrukci nepropustných jímek (opravy vyzdívky, penetrační nátěry apod.) Tyto náklady jsou součástí upravených nákladů domu a hradí se z nájemného nebo v případě SVJ budou tyto náklady hrazeny z fondu oprav.
Cenu služby představuje cena, kterou zaplatí dodavateli této služby poskytovatel služby.
Jedná se o běžný komunální odpad nebo o odvoz věcí odložených ve společných prostorech
domu nebo na pozemku přiléhajícím k domu.
Pořízení popelnic nebo kontejnerů je nákladem poskytovatele služby
Do ceny služby se zahrnují náklady na:
Do ceny služby se zahrnují náklady na:
Do ceny služby se zahrnují náklady na:
Do ceny služby se zahrnují náklady na:
pokud jiný právní předpis nestanoví jinak (např. vyhláška č. 269/2015 Sb., obsahuje určité odchylnosti), skutečná výše nákladů a záloh za jednotlivé služby se vyúčtuje vždy za zúčtovací období, zpravidla za kalendářní rok, a to nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.
zde jsou uvedeny základní náležitosti vyúčtování s tím, že rozhodující je, aby výše přeplatků nebo nedoplatků byla z vyúčtování naprosto zřejmá. Další náležitosti pro vyúčtování nákladů na teplo a teplou vodu stanoví vyhláška, konkrétně v ustanovení § 6.
lhůta pro finanční vyrovnání (přeplatků nebo nedoplatků) je věcí dohody smluvních stran, musí k němu dojít ale nejpozději ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.
p poskytovatel služeb je povinen doložit, na žádost příjemce, náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh a provedení vyúčtování. Žádost příjemce musí mít písemnou formu. Pokud bude příjemce služeb vyžadovat kopie podkladů, musí mu poskytovatel služeb umožnit jejich pořízení.
Pořízení kopií podkladů bude samozřejmě na náklad žadatele. Výčet podkladových materiálů, které je poskytovatel služeb povinen na žádost příjemce služeb doložit, je v zákonu uveden jako taxativní. Pokud by byly příjemcem služeb požadovány další podklady nebo doklady, je pouze na uvážení poskytovatele služeb, zda je poskytne.
je zde uveden postup při uplatnění a vypořádání námitek uplatněných příjemcem služeb. Příjemce služeb není povinen provést úhradu nedoplatků z vyúčtování před vyřízením uplatněných námitek ke způsobu a obsahu vyúčtování. Lhůta uvedená v § 7 odst. 3 pro finanční vyrovnání však musí být dodržena.
Celý proces vyúčtování, počínaje skončením zúčtovacího období, a finančního vyrovnání, včetně případného řešení uplatněných námitek je zákonem omezen na maximálně 8 měsíců. Nedodržení lhůt je, jak pro poskytovatele, tak pro příjemce služeb, důvodem pro uplatnění sankce podle § 13 odst. 1 zákona o službách. Postup uvedený v tomto ustanovení nevylučuje možnost řešení případného sporu po uplynutí stanovené 8 měsíční lhůty (od skončení zúčtovacího období do finančního vyrovnání) v občanskoprávním řízení.